Květen nezačínal lívancovým během jako obvykle, ale rovnou jarním soustředěním v Počepicích, kam jsme jeli vylepšovat své taneční výkony. Jelikož se termín krásně kryl se státním svátkem, tak jsem si vzal jeden den dovolené. Udělal jsem dobře, protože po celou dobu pobytu bylo nádherné počasí a každý den svítilo sluníčko. Účastnili se jak dospělí, tak i děti a všichni si to báječně užili. Jeden večer jsme si také udělali táborák, kde jsme si všichni společně zpívali. Po čtyrech protančených dnech jsme se vrátili domů.

Další týden v pátek nás čekalo vystoupení pod reflektory divadla v Celetné. Každý rok se tu odehrává irský festival, kde každá taneční skupina předvede jedno až dvě scénické vystoupení. Letošní téma bylo irské mýty a legendy. Naše skupina si vybrala legendu o harfě, která je státním znakem Irska. Zpracování jsme pojali velmi tradičně. Je to příběh dvou sester, z nich jedna žárlí na tu druhou a závidí jí lásku s jejím milým. A tak jí jednoho dne utopí v řece. Tělo najdou rybáři a z jejích kostí a vlasů vyrobí harfu. Zlá sestra svede milého své zesnulé sestry a poté se chystá veselka. A na té svatbě hrají tou nádhernou harfou, kterou vyrobili rybáři. A právě při tónech onoho nástroje zlomyslná sestra zemře. Inu, není to příběh se šťastným koncem, ale řekl bych, že spravedlivým. Taneční zpracování se divákům líbilo a dostali jsme to najevo bouřlivým potleskem.

Rád bych se také zmínil o výletu, který proběhl v druhé polovině května s mým Kájou. Bylo to na hrad Český Šternberk, který se nachází u řeky Sázavy ve Středočeském kraji. Byl to ideální den na výletování, protože opět svítilo sluníčko. Nakoupili jsme si jízdenky předem a dobře jsme udělali, protože o víkendu mají skupinové slevy. Měli jsme trochu hlad, ale nakonec jsme se rozhodli, že na oběd půjdeme až po prohlídce hradu. Vystoupali jsme ke Šternberku, koupili vstupenky a čekali, kdy se dostane na naší prohlídku. Po té si nás vyzvedla průvodkyně. Měli jsme štěstí, protože to byla paní, která tam provádí už několik let, takže prohlídka byla velmi záživná a zajímavá. Obohatila nás také zajímavými střípky o majitelích hradu od minulosti až po současnost. Současný majitel na hradě stále žije. Po té jsme se šli podívat ještě blízko hradu na vyhlídku, která dříve sloužila jako obranná věž proti útokům na hrad. Vyfotili jsme okolí a konečně šli do restaurace Pod Hradem, kde jsme si objednali jídlo. Začali jsme kulajdou a dále si Kája objednal guláš s bramborovými plackami a já svíčkovou s knedlíkem, bylo to opravdu vynikající a poctivě uvařené. Jako dezert před cestou domů jsme si stačili dát zmrzlinu. Moc se nám to líbilo a s úsměvem jsme razili domů.

Poslední víkend jsem strávil s maminkou, která dorazila ze školky v přírodě, tak jsem na ní čekal, abych jí pomohl s kufrem. Odpoledne jsme se vydali na naší oblíbenou procházkovou trasu a zakončili jídlem v krmelci Na Vlašce, kde jsme si dali smažák s hranolkama, ale vše domácí výroby, takže o to to bylo ještě lepší. Víkend se nesl s vyprávěním zážitků a v neděli jsem se opět vracel do Prahy.

Nezapomeňte chodit ve slunečních dnech ven, protože hezké počasí nás dobíjí uvnitř i navenek. :)

Pár fotek z událostí výše zmíněných naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)